V nouzi poznáš přítele - kapitola 1.

23. ledna 2010 v 8:58 | Eysha |  Naruto
Claire-san
Je brzo ráno a většina obyvatelstva Konohy ještě sladce spí.
"NARUTOOO! VSTÁVEEEJ!" růžovovláska zalapala po dechu a neuvěřitelně protivným hlasem pokračovala: "TAK DĚLEJ, NEBO SI PRO TEBE DOJDU!!!"
Chudák Naruto byl nucen vstát, protože nestál o to, dostat od Sakury nakládačku hnedka po ránu. Přetáhl přes sebe tričko a odšoural se k oknu.
"Jestli mě nejdeš pozvat na rande nebo udělat snídani, tak vypadni." dořekl větu se zívnutím. Kdyby nebyl tak ospalý, asi by si lépe promyslel, jak se Sakurou mluví. Netrvalo to ani vteřinu a měl na tváři červený otisk od kamene, který po něm hodila.

"Za půl hodiny buď u brány, čeká nás dlouhá mise." nafoukla tváře a odešla.
Blonďáček stojící u okna ještě chvíli mžoural svýma modrýma očkama a potom se šel osprchovat. S ručníkem kolem pasu si uvařil vodu na ramen, nasnídal se a ve zbytku času si sbalil věci.
Když dorazil na smluvené místo, ani se nedivil, že tam jejich sensei Kakashi ještě není. Spíš by ho překvapilo, kdyby jednou přišel včas.
"Mohla si mě vzbudit i mileji, Sakuro. A když tak o tom přemýšlím, mohl jsem v klidu ještě hodinu spát, nedivil bych se, kdyby jednou nepřišel vůbec." nebylo nutné, aby řekl Kakashiho jméno, Sasuke i Sakura věděli o kom mluví.
"Buď rád, že to byl jenom šutr" pohrozila mu pěstí a udělala krok k Sasukemu.
"Vsadím se, že by si tohle tomu nafoukanci nikdy neudělala!" řekl Naruto a zamračil se na Sasukeho, který se pro změnu mračil na něj a přitom se nenápadně posouval dál od Sakury. Zbytek jejich rozhovoru se takovými narážkami a uštěpačnými poznámkami jenom hemžil. Nakonec se Sakura na Naruta vrhla a od sebe je odtrhnul až sensei.
"S vámi jsou ale problémy." chvíli je propaloval pohledem a potom si povzdychl "Tak tedy k misi. Máme za úkol doručit tyhle svitky do velmi vzdálené země jezer. Misí takovéhoto typu jsme měli už hodně, takže víte, o co jde. Je téměř jisté, že po nás někdo půjde, ale víc vám neřeknu…" domluvil a všichni vyrazili téměř nastejno, až na Naruta, který byl jako vždy o krok napřed.
První den cesty šel hladce. Kakashi si většinou četl, Sakura se lepila na Sasukeho, který už přestával doufat, že jí to někdy přejde a Naruto je pozoroval. Člověk jen stěží chápal, co se mu na ní líbí, navíc už mu dala tisíckrát najevo, že nemá nezájem.
"Začíná se stmívat, utáboříme se." rozhodl sensei a všichni začali tahat z batohů stany. Když je postavili, rozdělali oheň a posedali si kolem něj. Po večeři se rozlezli do svých stanů až na Sasukeho, který vyfasoval hlídku. Vlastně ještě Sakura chvíli otrapovala venku, protože se černovláska snažila přemluvit, aby tam s ním mohla zůstat.
"Říkám ne, Sakuro. Jdi spát." řekl rázně a Sakura odešla se svěšenou hlavou do stanu. I Naruto se již odebíral do říše snů…
Zhruba ve 3 hodiny ráno se měli kluci vyměnit na hlídce, ale z nějakého důvodu se Naruto vzbudil dřív. Neslyšně vykoukl ze stanu. Sasuke seděl u ohně a hlavu si podpíral rukou. Havraní vlasy mu spadaly do obličeje a v tmavých očích se mu leskly jiskřičky plamene. Pro nikoho nebylo tajemstvím, že je Sasuke idol skoro všech mladých holek z Konohy, ale tohle bylo poprvé, co si blonďáček uvědomil, že jemu se taky v určitém slova smyslu líbí. Už párkrát mu hlavou proběhly podobné myšlenky, ale přisuzoval to spíš závisti. Naruto si to snažil v hlavě urovnat a přemýšlel, co je to za divný pocit. Ještě nějakou dobu si Sasukeho se zájmem prohlížel, i když tušil, že o jeho šmírování ví a potom vylezl ze stanu.
"Měl by sis jít lehnout, Sasuke." vypadlo Naruta polohlase a větu dokončil nejmilejším úsměvem, kterým Sasukeho kdy obdařil. Hned potom mu došlo, že použil líbeznější tón než chtěl a trochu ho to zarazilo. Zkusil tedy dodat mužnějším a vážnějším tónem:
"Ehm, aby ses alespoň trochu vyspal…" vduchu si musel oddychnout, že je tma, protože cítil jak rudne.
"Dobrou, Naruto" odpověděl mu chladně jako obvykle, ale něco bylo trochu jiné…
"Dobré ráno, Sakura-chan" pozdravil ji Naruto, když se sápala ze stanu. Ovšem místo podobného pozdravu se mu dostalo jenom otázky, jestli už je Sasuke-kun vzhůru.
"Není, takže ho nebuď." tenhle nabručený tón se s tím původním milým nedal vůbec srovnávat. Netrvalo dlouho a Sasuke i Kakashi se taky probudili. Po snídani uklidili stany a vydali se opět na cestu.
"Jak je to ještě daleko?" zeptal se Naruto senseie.
"Tuším, že jsme ušli tak třetinu, měli bychom pohnout." zastrčil knížku do batohu a zrychlil tempo. Zastavili se až na oběd. Kakashi usoudil, že by se neměli dlouho zdržovat, čím dál jsou totiž od Konohy, tím je to nebezpečnější, a tak se vydali hned dál. Vyšli z lesa a dali se po cestě, na které byli z jedné strany obklopeni kamenou stěnou a na druhé byl spád do údolí. Přesto nebyla cesta tak úzká aby si Sakura neodpustila tulení k Sasukemu. Dnes to ale vadilo Narutovi daleko víc. Dokonce i Sasuke vypadal zoufaleji než kdy jindy. Naruto si všiml, že jsou sledováni. Byl ale jediný, protože Kakashi byl opět začtený a již zmiňovaná Sakura se od černovláska stále neodlepila. Než jim to ale stačil říct, z křoví vyletěl kunai a nebýt toho Narutova, který ho odrazil, skončil by zabodnutý v Sasukeho zádech. Tenhle útok se mu podařilo odvrátit, ale sebe už neubránil. Zhruba deset shurikenů se mu zabodalo do ruky, nohy a břicha na jeho pravé půlce těla. Ztratil rovnováhu a zmizel kdesi v údolí.
"NARUTOOO!" zařval Sasuke a rychle mu došlo, co blonďáček právě udělal. Ani se neohlédl na Sakuru a Kakashiho, kteří právě bojovali s nepřáteli a začal slézat po nesmírně vysoké skále dolů. Jediné, co se mu teď honilo hlavou, byla myšlenka, zda je Naruto stále naživu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama